Expedice Bachmač - Sokolovo 2013

1. - 8. března 2013

Akci k 95. výročí bojů u Bachmače v r. 1918 a 70. výročí bitvy u Sokolova v r. 1943 pořádala Čs. obec legionářská ve spolupráci se společností Sokolovo o.p.s. Účastníci byli zejména vojáci z povolání a aktivní zálohy, v menšině vojenští důchodci a fandové vojenské historie, mezi nimi i několik členů našeho klubu.

Den první

Anabázi jsme začali v pondělí 1. března 2013 v Židenických kasárnách v Brně. Slavnostní nástup přivítal mimo jiné veterán RAF plk. Emil Boček. Pak jsme již vyrazili na cestu přes Polsko na Ukrajinu. Monotónní jízdu nám zpestřila paní PhDr. M. Poláková zajímavým výkladem o historii Polska. Kolem šesté hodiny večerní jsme překročili polsko-ukrajinské hranice.


(foto © P. Podroužek)
Před odjezdem v židenických kasárnách

Den druhý

Do Kyjeva jsme přijeli brzy ráno. Zcela náhodně jsme zaparkovali v centru před budovou Odvolacího soudu Kyjevské oblasti. Během 20 minut se kolem nás shlukli policisté, kteří nás z povzdálí bedlivě pozorovali. Měli obavu, zda nejdeme demonstrovat za Julii Timošenkovou. Přeparkování autobusu na druhou stranu ulice vše uklidnilo.

Následovala prohlídka centra Kyjeva, který nás překvapil svou úhledností. Všichni byli nadšeni Kyjevskými ženami. Všechny byli velmi pěkně upravené, hezky oblečené a štíhlé. Odpoledne aktivní vojáci uctili památku Neznámého vojína, a pak jsme se přesunuli do muzea Velké vlastenecké války. Zde proběhlo oficiální přivítání ukrajinskou stranou - vojenská kapela, projevy ministrů apod. a výborné pohoštění. Večer se nás ujal M. Gajdorus a zavedl na šašlik do kavkazské restaurace. Byl vynikající.


(foto © P. Podroužek)
Sofijský chrám a Sofijské náměstí v 6:00 ráno

(foto © P. Tvarůžek)
Před sochou Bohdana Chmelnického


(foto © P. Podroužek)
Bulvár Kresčatiku




(foto © P. Podroužek)
Zolotyje Vorota, původní vstupní brána do středověkého Kyjeva

(foto © J. Nevole)
Sloup Svobody a hotel Ukrajina

(foto © P. Podroužek)
Princezna Olga je symbol křesťanství pro Ukrajinu



(foto © P. Podroužek)
V tomto paláci se formovala Česká družina v r. 1914

(foto © P. Podroužek)
Michajlovský chrám zbouraný komunisty v 30. letech ...

(foto © P. Podroužek)
... byl znovu postavený po osamostatnění Ukrajiny



(foto © O. Šafránek - ihned.cz)
V červnu 1917 vydal Jaroslav Hašek v Kyjevě novelu Dobrý voják Švejk v zajetí

(foto © P. Tvarůžek)
Nad Dněprem

(foto © P. Tvarůžek)
Pomník I. N. Kožeduba, esa se 62 uznanými setřely



(foto © O. Šafránek - ihned.cz)
Přivítání ve vojenském muzeu

(foto © P. Podroužek)
Monumentální Rodina Mať nad vojenským muzeem

(foto © J. Nevole)
Stylová výzdoba v podchodu u muzea

Den třetí

Z Kyjeva jsme jeli k železničnímu uzlu Bachmač. Zde jsme "konečně" poznali pravé ukrajinské silnice. Jízda připomínala plavbu na lodi. Řidič se snažil kličkováním vybírat lepší silnici, ale i tak jsme poskakovali.

První zastávkou byla obec Velká Doč. Zde jsme navštívili pomník 34 legionářům, který zde zbudovali místní občané v 70. letech minulého století. Velice působivé bylo, že účastníkem zájezdu byl pan Drexner, jehož děd zde byl pochován. Byl tak první z rodiny, který se sem po 95 letech dostal.

Po té následoval pochod z Česnekovky do Bachmače. Bohužel místa tuhých bojů u Česnekovky jsme neviděli. Před budovou hlavního nádraží v Bachmači aktiváci a zástupci Čs. obce legionářské položili věnce a společně zazpívali Československou hymnu. Nad námi se v podvečeru vznášely hejna kavek. Působivé.

Na celé Ukrajině jsme svou přítomností působili rozruch. Staří i mladí vycházeli na ulici a usmívali se na nás. Odvahu zeptat se, co jsme a co tu děláme, však našel jen málokdo. Spíše čekali na naše oslovení. Pak už byli velice družní a srdeční.


(foto © P. Podroužek)
Doč - nádraží. Železnice, to bylo to, oč zde beželo



(foto © P. Tvarůžek)
Všichni byli fascinování obchůdkem Globus. Byl zde poměrně široký sortiment potravin, drogerie i průmyslového zboží.

(foto © J. Nevole)
Pomník Legionářům v obci Doč a pan Drexner





(foto © J. Nevole)
Doč - účastníci zájezdu před pomníkem

(foto © P. Podroužek)
Periferie Bachmače

(foto © P. Podroužek)
Jeden z mnoha kostelů v Bachmači



(foto © J. Nevole)
Na nádraží v Bachmači

(foto © P. Podroužek)
Pěkně opravená nádražní budova v Bachmači

(foto © P. Podroužek)
Pietní akt před budovou nádraží

Den čtvrtý

Následující den jsme již se pohybovali v okolí Sokolovského bojiště. Nad ránem jsme se ubytovali ve zrekonstruovaném pionýrském táboře poblíž Zmijeva. Zde se převlékli do uniforem 1. čs. polního praporu v SSSR i poslední členové klubů vojenské historie. Společně jsme pak procvičili pochod a zpěv písní.

První pieta byla ve Zmijevě. Chlebem a solí nás uvítala dvojice překrásných děvčat v krojích a následovalo položení květin u pomníku. Pak následovala krátká zastávka v Arťuchovce. Jsme snad jediní, kteří se běžíme podívat i k řece Mži. Vždyť pro ten pocit, stát na jejích březích, jsme sem jeli! Vyfotit se, odebrat prsť a běžíme na zpět. I tak nás čekající autobus probodával očima. Další zastávka je u železničnímu přejezdu v Taranovce - místa legendární obrany Široninců. Opět věnce a rychle do místního muzea. Máme zpoždění. Již za tmy přijíždíme do Sokolova. Jdeme do míst, kde stával kostel, místo posledního organizovaného odporu a smrti npor. Jaroše. Na kostel upozorňuje jen prostý kříž svařený z trubek. Po té navštěvujeme místní muzeum věnované Sokolovské bitvě, kde finišují s přípravou nové expozice. Nejpůsobivější je obrovské trojrozměrné dioráma zobrazující boj z 8. března 1943.


(foto © J. Nevole)
Příjemné přivítání ve Zmijevě

(foto © P. Podroužek)
V Čemužovce nám nachystali oběd - kášku - polévku zahuštěnou pohankou

(foto © J. Nevole)
Zmijev




(foto © P. Podroužek)
Domečky v Arťucovce jsou malé, nekteré udržované...



(foto © P. Tvarůžek)
...jiné ne




(foto © P. Tvarůžek)
Podled od vesnice směrem k Sokolovu. Les na levo též obsadili Němci a postřelovali od Sokolova ustupující Čechoslováky



(foto © P. Tvarůžek)
Na břehu Mže


(foto © P. Tvarůžek)
Pomník na místě bojů Široninců poblíž železničního přejezdu

(foto © J. Nevole)
Muzeum Taranovka




(foto © J. Nevole)
Panoráma sokolovské bitvy v muzeu



(foto © O. Šafránek - ihned.cz)
Místo, kde stál sokolovský kostel, připomíná jen tento jednoduchý kříž z trubek

Den pátý - Charkov

První zastávkou byla škola (dnes nemocnice), kde byl ubytován 1. čs. polní prapor před odchodem k Sokolovu. Zde nám ukrajinští kolegové z klubu Krasnaja zvezda zprostředkovali raritní dotyk historie. V lese poblíž Lysogubovky našli kulomet Maxim 1910, který tam 1. čs. prapor zanechal při ústupu. Ještě po 70 letech je čitelné výrobní číslo zbraně. Archivní materiály vlastnictví této zbraně u jednotky potvrzují.

Druhou zastávkou byla pamětní deska v ulici Otakara Jaroše. Zde, kromě jiných, pronesl krátký ale pěkný projev M. Gajdorus, který bydlí poblíž Mělníka, kde žijí příbuzní O. Jaroše. Prý jsou všichni vyšší a štíhlé postavy, jaké byl Jaroš. Celý rod je silně nábožensky založen. Ani za socialismu nikdy neříkali, že Jaroš byl komunista.

Třetí pietní akt byl u bývalé nemocnice, kde příslušníci Waffen SS zavraždili raněné Rudoarmějce a Čechoslováky.

V celém Charkově jsme vzbuzovali značné nadšení. Charkované prý věří, že díky obraně Čechoslováků u Sokolova, měli obyvatelé Charkova 3 dny navíc na evakuaci města.

V podvečer se v Charkově otevřela výstava věnovaná Čs. jednotce v SSSR. Velice hezká. Po té následoval Pochod proti fašismu, který vedl z centra až za Charkovské letiště. Bylo to úchvatné. Pochodoval dvojstup asi 150 Rudoarmějců, pak naše skupinka "Svobodovců", všichni v plné polní, následovaná čtyřstupem vojáků AČR a aktivních záloh. Na periferii jsme s Rudoarmějci nasedli do připravených autobusů a přejeli do Sokolova. Aktiváci pokračovali v pochodu přes Konstantinovku a Čemužovku do Zmijeva a ráno až do Sokolova. K nim se přidali i dva členové našeho klubu.

Kolem půlnoci jsme přeplněnými autobusy přijeli do Sokolova. Po chvíli tápání (veřejné osvětlení v obci není) jsme nalezli tělocvičnu, kde jsme měli přespat. Byla úplně narvaná k prasknutí. Začali jsem propadat zoufalství. Nebylo zde místo ani na sednutí. Stalo se však něco nevídaného. Za 5 minut pro nás uvolnili jídelnu. Dokonce nám jako prvním vydali večeři - polévku zvanou "káška" a vařili čaj. Následovalo drobné bratření - vodka vs. meruňkovice (zvítězila) a výměna dárků, např. holínky a sumka k SVT za battledress a čs. lvíčka.


(foto © P. Podroužek)
Škola, místo ubytování 1. čs. praporu

(foto © P. Podroužek)
Interier školy

(foto © M. Petrla)
Ulice O. Jaroše



(foto © P. Podroužek)
Před školou

(foto © P. Tvarůžek)
K poctě zbraň!

(foto © P. Podroužek)
Nalezený Maxim



(foto © P. Podroužek)
Pomník před nemocnicí

Den šestý - Sokolovo

Přes noc se stal "zázrak". Dle pamětníků byl sníh v březnu pouze v roce 1943 a pak už nikdy. V noci začal padat sníh a doprovázen silným větrem padal téměř celý den. Tak jsme začali bílit přilby. Dopoledne jsme se stačili podívat pouze do nové expozice, k řece Mži a ke kostelu. Pak se vše podřídilo přípravě historické ukázky bojů z 8. března 1943. Samotná ukázka nebyla nijak výjimečná, ale úchvatný byl pocit z místa, opravdový genius loci. Zúčastnilo se jí zhruba 300 účinkujících. Bohužel účast Čechoslováků byla spíše symbolická. Bylo nás jen 25. Počet diváků byl však vysoký, odhadem přes 2 tisíce. Tvrdý boj plný výbuchů a kouře ukončila píseň Modlitba pro Martu, zpívaná na živo. Při slovech "Zloba, závist, zášť, strach a svár, ty ať pominou…" nám běžel mráz po zádech. Vždyť i ty zákopy byly zbudovány na původním postavení…

Na večer byl nachystán raut pro účastníky zájezdu i pro "vládní leteckou delegaci". Na raut se vrhli delegáti a vojenští důchodci z našeho autobusu a snažili se urvat, co se dá. Nikdo si nevšiml, že v koutě sedí osamocený veterán pan Komár od Sokolova. Byla to čest, dělat mu společnost až do jeho odjezdu. Večer jsme vyrazili směrem domů.


(foto © P. Tvarůžek)
Pochod ze Zmijeva do Sokolova


(foto © O. Šafránek - ihned.cz)
Sokolovo!


(foto © P. Podroužek)
U řeky Mže. Rovina, kde se člověk neschová



(foto © P. Podroužek)
M. Gajdorus předává knihu Z Buzuluku do Prahy s podlisem L. Svobody

(foto © P. Podroužek)
Předání knihy do Sokolovského muzea. Foto s panem ředitelem Kucem.

(foto © P. Podroužek)
M. Gajdorus ukazuje základ bývalého kostela




(foto © P. Podroužek)
V tomto místě stála zvonice kostela, kterou Jaroš využil jako pozorovatelnu. V pozadí původně fara, jediný zděný dům v období bojů v r. 1943.

(foto © P. Podroužek)
Původně fara, pak vesnický sovět, kde byla též ordinace lékařky Anastasie Tichonovny Karelové, ošetřující naše vojáky.

(foto © P. Podroužek)
Bojiště před bitvou






(foto © O. Šafránek - ihned.cz)

(foto © O. Šafránek - ihned.cz)

(foto © O. Šafránek - ihned.cz)



(foto © O. Šafránek - ihned.cz)

(foto © O. Šafránek - ihned.cz)

(foto © O. Šafránek - ihned.cz)

Den sedmý

Povinná přestávka řidičů nám vyšla na Lvov. Velice hezké město. M. Gajdorus se opět stal naším průvodcem. Asi všem nejvíc utkvěl v paměti zážitek z návštěvy bývalé věznice pro politické vězně, nyní muzea. Věznice je svědkem strašlivých událostí. Nejhorší z nich je hromadné vraždění zatčených v červenci 1941. Sověti nestačili vězně evakuovat před postupujícím Wehrmachtem. Kriminální živly propustili na svobodu, politické vězně zavraždili. Když už je nestačili střílet na dvoře, házeli do přeplněných cel granáty.

Ve 20 hodin jsme vyjížděli na další pouť. Již bylo jasné, že v tento den se domů nedostaneme.


(foto © J. Nevole)
Lvovské divadlo. Na první poled lze pozdnat, že Lvov nepatřil do Ruska.

(foto © M. Petrla)
Lvov




(foto © M. Petrla)
Nádvoří lvovského kriminálu. U této zdi popravovali zatčené. Za 8 dní zvádli zavraždit 1681 lidí.

(foto © Z. Kříž)
Věznice fungovala až do 90. let. Na přání veřejnosti, nikoli státníků, se stala muzeem.

Den osmý

Příjezd v 8.40 do Židenických kasáren, o 12 hodin později, než se plánovalo. Nikdo však nenadává. Všichni jsou spokojeni a plni zážitků.

Celá expedice byl velmi silný a poučný zážitek. Ukrajinci jsou velmi skromní, ale přitom srdeční a pohostinní lidé. Největším překvapením pro nás bylo, že každý na Ukrajině znal jména Ludvík Svoboda a Otakar Jaroš. Staří i mladí.



Novější fotky Obsah Starší fotky

Design© Martin Zelený
Naposledy upraveno 31. 07. 2013

Domů